V sekci O nás se můžete něco dozvědět o historii a současnosti Místního sdružení ODS v Tišnově.
Činnost tišnovské ODS v letech 1994 - 2002 popisuje mimojiné Ing. Petr Fruhwirt, bývalý starosta Tišnova ve svém článku.
Ze vzpomínek Ing. Petra Fruhwirta, starosty Tišnova 1994-2002
Na tišnovskou radnici již od doby její existence přicházeli lidé, kteří stáli v jejím čele: rychtáři, starostové, konšelé, radní, komisaři, zastupitelé, tedy ti co představovali a vykonávali pravomoci tohoto úřadu. Povoláním řemeslníci, obchodníci, zemědělci, továrníci, úředníci, měšťané. Byli jmenováni, voleni, vybíráni. V roce 1994 po komunálních volbách padl tento úkol na mne. Stal jsem se starostou. S vnitřními obavami jsem vstoupil do úřadu, co všechno mě očekává? A s obavami mnohých pracovníků městského úřadu jsem byl přijímán, s očekáváním, co bude znamenat pro ně samotné i pro město člověk, který se pohyboval v zemědělské praxi, občas stavěl a podílel se také na opravách kostelů. Bylo o něm všechno známo?
Tak nastal čas první. Bylo v něm co dělat. Rozestavěný penzion pro seniory. Na dokončení nebyly finanční prostředky. Stavba se velmi prodražila, ze 60 milionů různými přepočty a jednáním se vyšplhala na sumu přes sto milionů a na dostavbu nebylo. Padlo rozhodnutí stavbu zastavit. Tak jsme získali čas, jednali na okrese, ministerstvech, upravili projekt a tak peníze po zvýšení počtu bytových jednotek i na dokončení zajistili. V rezervním fondu města byla pro rok 1995 částka kolem tří milionů korun. Byla to radost, která trvala do chvíle, kdy musela být zaplacena neuhrazená faktura na opravu radnice v předchozím roce. Dále se objevilo, že podle předchozích úmluv má být městem odkoupena budova silniční správy u Hradčan pro zřízení stanice požární ochrany za cca sedm milionů. Městský rozpočet však zel prázdnotou. Co dál? Po delším jednání s Ing. Osvaldem z Okresního úřadu bylo rozhodnuto, že OÚ budovu odkoupí a město přispěje částkou pouze milion korun. Dopadlo to dobře.
Starostenská židle však přinesla velké dilema, co s nemocnicí? Jak a přes koho vyřešit tento restituční problém ve prospěch tišnováků? A nejen jich, ale dalších 40 000 a více obyvatel Tišnovska. Jak přemoci záměr Okresního úřadu a dalších orgánů, který vedl ke zrušení nemocnice? Vzpomněl jsem si na svá mladá léta a MUDr. Františka Kuthana, se kterým jsem se kdysi předbíhal na zahradě jejich tišnovského sanatoria. Začala korespondence s ním, jeho rodinou, což po tolika letech bylo velmi milé, ale trvalo rozhodující a nepříjemné stanovisko okresních orgánů a kraje: musí se zrušit, nejsou peníze na odkoupení, v dostatečné blízkosti jsou jiná zařízení atd. Dlouhá, vyčerpávající jednání, zdůvodňování, přepočty, výpočty, jednání s poslanci, ministry, krajskými úředníky. Tedy usilovná, ale vytrvalá činnost a naše snahy podporované všemi okolními obcemi nakonec přinesly pozitivní výsledek. Peníze byly a kraj se stal majitelem nemocnice v Tišnově.
A mezi tím takové normální, běžné úkoly jako: oprava poškozené kašny na náměstí, úprava Švehlova pomníku na památník vzniku České republiky, odhalení pamětní desky tišnovským obětem holocaustu s návštěvou izraelské velvyslankyně paní Erely Hedar, první a další ročníky Concentu Moraviae s famózní zpěvačkou Magdalenou Koženou, návštěvou americké velvyslankyně a několika čelních státních představitelů Polska. Po dlouhých letech opět akce v letním kině – „A zase se v Tišnově zpívá“, první Dny hudby na tišnovském náměstí, úprava Městského kulturního střediska, opravy komunikací – Rybníček atd. oprava Jamborova domu a další.
Ožehavým problémem města byl rozsáhlý bytový fond v dostatečně vážném stavu. Správa bytů nepružná, problémů habaděj, požadavky na opravy plnily tlustou knihu, finanční prostředky na realisaci malé. Začalo se však rýsovat řešení. Prodej bytů za oboustranně přijatelnou cenu nájemníkům. Spousta úvah: získat maximum nebo přeměřenou sumu? Koho víc poškodit nebo oběma pomoci? Povedlo se. Město získalo prostředky, nájemníci se stali vlastníky a teď se s radostí díváme na pěkné bytové domy, ve kterých si jejich majitelé vyměňují okna i kapající kohoutky, ale sami. Zvláštní kapitolou v hospodaření s byty bylo několik budov s byty „Na mlékárně“. Jejich otřesný stav a bezmoc v nich bydlících si žádal zásadní stavební řešení. To se po nějaké době podařilo uskutečnit. Lze říci, že větší část obyvatelů Mlékárny tato změna potěšila, vážila si jí, ale byli i tací, kteří by potřebovali k udržování pořádku nějaký servis.
Velká příležitost se vyskytla pro město Tišnov v možnosti být pověřeno pravomocem 3. stupně, tedy stát se znovu okresním městem. Podařilo se přesvědčit politiky, že Tišnov na tuto pozici má, že dovede kromě jiného včas zabezpečit prostory a že tak bude logicky pokračovat v historii přerušené za totality. Nyní stojí v čele mnoha obcí. Budova „hejtmanství“ se stala majetkem města již dříve, mohla být tedy přizpůsobena novým požadavkům a státní správa měla kam usednout. Samozřejmě nejen to, pro Tišnov a jeho představitele vyplynula nová povinnost: funkčně a obětavě se o tyto obce starat a vytvářet homogenní celek Tišnovska. Další okolnost: jednoho dne se objevil na radnici architekt Ing. Knopp A., vzácný to muž a odborník, s návrhem dostavby radnice a řešením okolí radnice. To podnítilo zastupitelstvo k realizaci jeho nápadů. Město odvážný krok prosadilo a uskutečnilo. Současně vše vypadá jako samozřejmost i pro památkáře, ale ta byla vykoupena pouze naší vytrvalostí a správným viděním, aby nevzniklo něco podobného jako „tři stodoly“.
Realizace komunikace v přednádražním prostoru si vyžádala mnoho energie. Jednání na ředitelství silnic a dálnic, okresním a krajském úřadě než mohl být vypracován investiční záměr, zpracován projekt a byly ze státních prostředků přiděleny finance. Skutečnost, že jsme získali již před tím potřebné pozemky pro realizaci projednáním a odkupem, případně směnou od vlastníků, byla velkou výhodou. Pak byl vybrán dodavatel a stavba uskutečněna po roce 2002. Díky spolupráci s Krajským úřadem. Další záměry na vybudování nové komunikace na Klášterské ulici až k mostu přes Svratku ještě leží někde v zásuvkách radnice.
Město získalo v létech 1995 – 2002 několik pozemků, které spravoval pozemkový fond, převodem do vlastnictví města. To je mohlo využít na příklad při realizaci Penny – marketu, výměnou za pozemek ČSAD Tišnov. Další pozemek posloužil k řešení komunikace na Riegrovce atd. Dodnes mě mrzí, že jsem neměl dost síly, aby město zakoupilo pozemek vedle MěKS a bývalé Drymlovy pekárny. Řešilo by to mnohé – parkoviště ve městě, stísněný vjezd z Brněnské ulice apod. Měli jsme odvahu koupit pouze Müllerův dům, a jak se nyní ukázalo, stal se významnou budovou města.
Otázka, jak pomoci podnikatelů a vytvořit pracovní místa pro tišnováky i okolní, se rovněž dostala do oblasti našich úvah. Podařilo se zajistit finanční prostředky na zpracování přípravné dokumentace pro podnikatelskou zónu pod městem. Plocha 19 ha, řešení inženýrských sítí, smlouvy o smlouvách budoucích na výkup pozemků s následně zpracovaný propagační materiál. Při projednávání smluv s vlastníky některých pozemků jsme však narazili na absolutní odpor smlouvu uzavřít. I když se jednalo pouze o dva případy, jeden z nich se ukázal jako klíčový. Pozemek totiž dělil plochu na dva celky menší než 10 ha, což zabránilo dotaci na realizaci inženýrských sítí. Klečet, neklečet, jednat či ne, s těmi vlastníky jsme nepohnuli a podnikatelská zóna není dosud a návrhy jsou kdesi v archivu. Provedení dvou hospodářských výstav o podnikání na tišnovsku byly tak jedinou pomocí města podnikatelům.
Nová městská část „Hony za Kukýrnou“ je již běžným pojmem. Výstavba rodinných a bytových domů zajistila domov několika stům občanů či obyvatel Tišnova. Díky nim v Tišnově žije přes 8.500 lidí. Kolik by měl Tišnov bez této výstavby? Asi podstatně méně a o hodně méně finančních prostředků od státu na provoz města. Bez pozitivního a aktivního přístupu i prozíravosti tehdejšího zastupitelstva by se výstavba nezrealizovala. Podstatné též bylo, že se našli odvážní podnikatelé, kteří developerskou realizaci převzali, riskovali a uskutečnili. Chci věřit, že i nadále budou. Nelze si představit, že by tuto úlohu mohlo a mělo přebrat město a jeho úřad. Rozšíření zástavby si vyžádalo rekonstrukci kanalizační čistírny v Březině. Dlouhá snaha o státní dotaci byla nakonec vyslyšena, kanalizační čistírna rozšířena. Dobrá práce. Proto také již přes deset roků existuje možnost realizace kanalizační a komunikační sítě Za Červeným mlýnem, modernizace koupaliště a vytvoření relaxačního areálu v této části. Ano, čas letí.
Na Městském úřadu i v zastupitelstvu jsou, potkal při svém starostování spoustu výborných lidí, ba dá se říci, že všichni byli výborní spolupracovníci, I rozpočtové rezervy byly výborné. Rok 2002 mé starostování ukončil.